Sedm autorek, sedm smrtelných hříchů. Jak se s tím popereme? ;-)

Matka je největší oporou své dcery.

Jenže co když tu už není? Co nám zbyde? Jen vzpomínat...

Štěstí je dáma nanejvýš vrtkavá. Když už si myslíte, že je vše v pořádku, že vás nic nemůže překvapit, najednou se něco zvrtne a vy z nebeských výšin padáte na pekelné dno. Milují se. Je tu něco, co je sbližije - společné zážitky, příběh, ale zároveň mezi nimi stojí propast, která se každým dnem prohubuje. Problémy však nezmizí, když předstírají, že ždné nejsou. Jen vyčkávají v pozadí na svůj okamžik, aby opět vypluly z hlubin na povrch a ukázaly se ve vší své ošklivosti.

Kapitola jedenáctá - Až ke hvězdám

Tajemství. Každý je máme. Existují i taková, o nichž nemají ponětí ani naši nejbližší. Právě před nimi je skrýváme. Kostlivci ve skříni, na než se snažíme zapomenout. Utíkame před nimi, talčíme je do nejtemnějšího koutku naší mysli, ale nikdy se jich nezbavíme. A občas nás začínají dohánět. Co se skrývá hluboko za ocelovými studánkami? A co se stane, když uvidí ducha?

Kapitola desátá - Čas žít

Když se vám život převrátí vzhůru nohama, ukáže se , že všechno okolo vás byla lež a vy už nevíte, komu věřit, zůstává jen nepatrý plamínek naděje. Jenže co když je i on brutálně zakopán a vás pohltí naprostá temnota? Zůstanete stát, nebo uděláte krok vpřed, pryč z temného tunelu, který vás možná vyvede na světlo? Bude jim štěstí přát i nadále, nebo jsou jejich dny sečteny? Někdo se právě hřeje na výsluní a někdo se propadl do tmy. Každý chce za světelem. Tato touha však v tomto případě znamená nového a nebezpečného nepřítele. Kdo jím je? Podaří se mu znovu najít pohlazení slunečních paprsků a tím svrhnout druhého do temnot?

PS: Doufám, že se mi tu situaci podařilo srozumitelně vysvětlit a že jsem taktéž objasnila záhadu s Leitem, která vám tolik vrtala hlavou. C: Pokud je ale i nadále komukoliv cokoliv najasné, stačí se jen zeptat.

Kapitola devátá - Skřivan na větvi

Vztahy. Jsou vždycky složité. Jakmile nějaký vznikne, musíte o něj pečovat. Zacházet s ním opatrně, jemně a jako v bavlnce. Musíte jej posilovat, hladit, ale nesmíte se jich dotknout příliš silně, protože jsou křehké a dají se snadno rozbít. Jako porcelán. Avšak jakmile se jednou hrníček rozbije a rozpadne na kusy, můžete se jej pokusit slepit, avšak rýhy na něm vždy zůstanou.

Dlouho jsem se s toto povídkou neozvala, ale jsem stále tady. Dnešní otázka mimo téma kapitoly. Má ještě někdo o toto dílko zájem? (A co si myslíte o Smithovi?)

Kapitola pro PrincessCaroline a Piskota. Protože pořád komentují. A díky nim jsem to ještě pořád nevzdala. :)

Kapitola osmá : Amorův šíp

Probuzení v cizím bytě, neznámé posteli, vedle muže, který není manželem...

Prežili ste už niekedy vlastnú smrť a okamihy po nej?

Je to snáď moja prvá jednorázovka, s témou nie o TW. Tak sa Vám hádam bude aspoň trochu ľúbiť. Tara

Každý nový den je svým způsobem krásný. Po probuzení nikdy nevíte, co se přihodí. Pokud navíc vstáváte s úsměvem na rtech, můžete si být více než jisti, že dnešek bude plný úspěchů. Ale i to nemusí být vždy pravda. Jednou za čas se totiž vždy najde výjimka potvrzující pravidlo.

Otázka ke kapitole: Jakou má podle vás spojitost Sora s Violou? Má vůbec nějakou?

Kapitola sedmá - Red death

Dospělost. Co to vlastně je? Nese s sebou mnohá pozitiva, ale také negativa. Máme jistá práva, ale také povinnosti. Viola podle práva dospělá není, ale rozhodně se tak chová. Ne snad proto, že by chtěla. Jen se přizupůsobila situaci, která dětskému světu zrovna dvakrát nepřeje. Mizí naiviza, zabíjí se ilizue. Nastupuje krutá relita. A lidé nejsou vždy takoví, jací se na první pohled zdáli. Každý má svá tajemství, stejně jako druhou tvář. Mnody je lepší neprovokovat. Temnější stránka totiž vždy čeká na výzvu, aby mohla vystopit.

Upozornění: kapitola obsahuje erotické scény; určeno čtenářům 15+

PS: Pokud jste čekali, že je Leito romantik, asi vás zklamu. Jeho chování bude později vysvětleno. Co si o něm vlastně myslíte (jako o Leitovi)?

Kapitola pátá - Králící v klobouku

Nejistota. Nejhorší, co může být. Stačí jen semínko, které brzy vyklíčí, zakoření se v nás a rozroste se celou myslí. Nemůžeme se jí zbavit. A i když víme, že bychom neměli, i když se bojíme, co najdeme, nakonec se steně vydáme hledat pravdu. Zdánlivý klid před bouří nabývá na intenzitě a někdo není vývojem událostí zrovna potěšen. Přeji příjemné počtení...

Otázka závěrem: Jaký vztah podle vás měli spolu Anna a Smith?

Kapitola čtvrtá: Padlí andělé nepláčou

Setkání s bývalou kamrádkou vyvolává minulost, která by raději byla zapomenuta. Ta se bohužel sama připomíná společně s bolestí, která ji doprovází.

Kapitola věnovaná Nebrasce, piskotu94 a Janě.

Poznámka: Pokud je komukoliv cokoliv nejasné, nebojte se to napsat. Zatím na scénu přicházejí postavy, později se začne vše rozuzulovat. Chtěla bych vše vysvětlit, ale nerada bych potom na něco zapomněla. Nemůžu taky myslet na všechno. Nejsem stroj...

Kritici Stmívání stále opakují, jak je ten příběh pro čtenářky nebezpečný. Mladé a životem nezkušené dívky se v něm zhlédnou a budou očekávat něco podobného i ve svých vztazích. Dokonalého a vše chápajícího Edwarda, věrného přítele Jacoba a lásku na celé věky. Jenže realita taková nebývá.

Tenhle příběh je možná trochu dohnaný do krajnosti, ale stát by se klidně mohl...

Kapitola třetí: Budoucnost

Některá rozhodnutí jsou těžká. Zvlášť ta, která vás ovlivní na zbytek života.

Jen takový dotaz: Čte to vůbec někdo?

Matka a dítě. Vztah, který by se neměl podceňovat. Láska v ryzí podobě. Skláníte se nad dítětem, a i když ještě nemluví nahlas, protože je to drobek, malé novorozeně, vy víte, že k vám promlouvá a každým svým pohybem říká: "Mám tě rád, maminko."

Momentální nápad. Jedna malá jednorázovka. Trošku smutnější příběh. Ale co vám budu podívat, přečtěte si sami....

Kapitola druhá - Strasti a radosti

Občas člověk potřebuje oddechnout. Vypnout a věnovat se něčemu úplně jinému. Relaxaci potřeuje každý. Někdo se dívá na televizi, někdo si čte, někdo jde mezi lidi. A někdo potřebuje být sám. Schválně utíká od ostaních. Jen by ho otravovali. Jen by se ptali, co se stalo. Ale on jim nechce odpovídat. Tak proč mu nedají pokoj? Přeje si popřemýšlet nad sebou. Nad svou budoucností nebo také minulostí, která ne vždy bývá růžová.

Děkuji každému, kdo se pod tuto povídku ozve, byť jen pár slovy a jedním komentářem. Kdo mě zná, ví, že právě podpora (nebo také kritika) je mnohdy to, co mne při psaní pohání dopředu. Autora vždy potěší, když se dílo líbí.

Ona a on, žiadne mená, iba životy. A život nie je vždy dokonalý, nie je ten reálny. Každý si svoj pohár trpkosti vypije až do dna. Nie vždy to stačí...

Byly jsme požádány jednou autorkou, abychom zde zveřejnily tuhle povídku. Autorka nechtěla být zveřejněná, protože tahle povídka je tak trochu její zpovědí. Všechno, co se v ní odehrálo, se jí stalo.

Já bych jí jen popřála, ať je to jen lepší a lepší. Držím ti palce ;)

Kapitola první - Radostné shledání

Láska je vždy nádherná. Jistota osoby, která vás nikdy neopustí, je nepopsatelná. Co když i ta má své chyby? Co když i přes bezmeznou důvěru mají milenci mezi sebou tajemství? Co když minulost jedno z nich začně vyplouvat na povrch? Obstojí mladý pár v této zkoušce, nebo je navždy rozdělí?

Poznámka: Ne, vážně se nejedná o romantiku, i když to tak možná vypadá, proto povídku nehledejte v romanci.

Upozornění: Povídka obsahuje erotické scény. Určeno čtenářům 15+!

Viola se právě nachází v jakési klidné fázi svého života. V rodině se vztahy relativně urovnaly, stále zůstává s Leitem, který jí je přítelem, milencem a útěchou zároveň, našla si nové přátele, vydobyla své místo ve společnosti. Právě ji čeká poslední ročník a v něm přijímačky na vysokou. Štěstěna je však vrtkavá a život si za pár skvělých chvil vybírá vysokou daň. Objevují se trhliny, které nejdou jen tak lehce zalepit. Leito jí pomalu odhaluje hrůzy ze své minulosti, která jej pomalu začíná dohánět, což se výrazně podepíše na jeho budoucích činech. Viola tak musí čelit před volbou, při níž nijak nezáleží, kterou cestou se dá, protože ji v obou případech bude doprovázet bolestivá ztráta.

Jmenuji se Linda a svůj život jsem propila, proflámovala a prokouřila do chvíle, než jsem potkala Lídu. Kamarádku do deště. Seznámila jsem se i s Davidem, kterého jsem bohužel nikdy nesevřela v náruči, a proč? Protože když se to mělo poprvé stát, umřela jsem. Teď tu poletuji jako protivná duše a přede mnou leží pár těžkých úkolů. Když je podle Suchara zvládnu ve zkušební době, bude ze mne anděl. Jenže co když nechci být anděl?

Jmenuji se Linda a svůj život jsem propila, proflámovala a prokouřila do chvíle, než jsem potkala Lídu. Kamarádku do deště. Seznámila jsem se i s Davidem, kterého jsem bohužel nikdy nesevřela v náruči, a proč? Protože když se to mělo poprvé stát, umřela jsem. Teď tu poletuji jako protivná duše a přede mnou leží pár těžkých úkolů. Když je podle Suchara zvládnu ve zkušební době, bude ze mne anděl. Jenže co když nechci být anděl?

Jmenuji se Linda a svůj život jsem propila, proflámovala a prokouřila do chvíle, než jsem potkala Lídu. Kamarádku do deště. Seznámila jsem se i s Davidem, kterého jsem bohužel nikdy nesevřela v náruči, a proč? Protože když se to mělo poprvé stát, umřela jsem. Teď tu poletuji jako protivná duše a přede mnou leží pár těžkých úkolů. Když je podle Suchara zvládnu ve zkušební době, bude ze mne anděl. Jenže co když nechci být anděl?

Jmenuji se Linda a svůj život jsem propila, proflámovala a prokouřila do chvíle, než jsem potkala Lídu. Kamarádku do deště. Seznámila jsem se i s Davidem, kterého jsem bohužel nikdy nesevřela v náruči, a proč? Protože když se to mělo poprvé stát, umřela jsem. Teď tu poletuji jako protivná duše a přede mnou leží pár těžkých úkolů. Když je podle Suchara zvládnu ve zkušební době, bude ze mne anděl. Jenže co když nechci být anděl?

Jmenuji se Linda a svůj život jsem propila, proflámovala a prokouřila do chvíle, než jsem potkala Lídu. Kamarádku do deště. Seznámila jsem se i s Davidem, kterého jsem bohužel nikdy nesevřela v náruči, a proč? Protože když se to mělo poprvé stát, umřela jsem. Teď tu poletuji jako protivná duše a přede mnou leží pár těžkých úkolů. Když je podle Suchara zvládnu ve zkušební době, bude ze mne anděl. Jenže co když nechci být anděl?

Jmenuji se Linda a svůj život jsem propila, proflámovala a prokouřila do chvíle, než jsem potkala Lídu. Kamarádku do deště. Seznámila jsem se i s Davidem, kterého jsem bohužel nikdy nesevřela v náruči, a proč? Protože když se to mělo poprvé stát, umřela jsem. Teď tu poletuji jako protivná duše a přede mnou leží pár těžkých úkolů. Když je podle Suchara zvládnu ve zkušební době, bude ze mne anděl. Jenže co když nechci být anděl?

Jmenuji se Linda a svůj život jsem propila, proflámovala a prokouřila do chvíle, než jsem potkala Lídu. Kamarádku do deště. Seznámila jsem se i s Davidem, kterého jsem bohužel nikdy nesevřela v náruči, a proč? Protože když se to mělo poprvé stát, umřela jsem. Teď tu poletuji jako protivná duše a přede mnou leží pár těžkých úkolů. Když je podle Suchara zvládnu ve zkušební době, bude ze mne anděl. Jenže co když nechci být anděl?

Jaké následky může mít jedna nevinná lež?

Je vidění budoucnosti výhoda či prokletí?

Jaké následky může mít jedno přání, vyslovené v okamžiku ukřivdění a zášti?

Co je možné udělat ve chvíli, kdy vám nikdo nevěří a přitom na tom závisí lidské životy?

Co všechno se může z historie opakovat?

Jmenuji se Linda a svůj život jsem propila, proflámovala a prokouřila do chvíle, než jsem potkala Lídu. Kamarádku do deště. Seznámila jsem se i s Davidem, kterého jsem bohužel nikdy nesevřela v náruči, a proč? Protože když se to mělo poprvé stát, umřela jsem. Teď tu poletuji jako protivná duše a přede mnou leží pár těžkých úkolů. Když je podle Suchara zvládnu ve zkušební době, bude ze mne anděl. Jenže co když nechci být anděl?

Jmenuji se Linda a svůj život jsem propila, proflámovala a prokouřila do chvíle, než jsem potkala Lídu. Kamarádku do deště. Seznámila jsem se i s Davidem, kterého jsem bohužel nikdy nesevřela v náruči a proč? Protože když se to mělo poprvé stát, umřela jsem. Teď tu poletuji, jako protivná duše a přede mnou leží pár těžkých úkolů. Když je podle Suchara zvládnu ve zkušební době, bude ze mne anděl. Jenže co když nechci být anděl?

Moje dávná školní esej, která skutečně nepojednává o mně :-)

Dlouhodobý vztah a vzájemná láska v něm. Co když u jednoho z páru zeslábne, ale zase ne natolik, aby se ztratila úplně?

Lze žít ve vztahu, kde jeden má moc rád, ale už nemiluje? Nebo snad není až takový rozdíl mezi mít rád a milovat?