Tiše zavírej dveře,
kterými vcházíš do našeho domova,
kde život není hřích.

Řekli ti: „Jsi dobrý člověk“

Nevím, kdy jsem se ztratila. Možná v pouhé stovce slov.

Na tělo jsem si nechala vytetovat pomalu rozpínající se vesmír...

Báseň napsaná nesmyslně smyslně, ha!

A přitom já jen přišla zarýmovat o tom momentu, než zpěvák naplno začne svou píseň. :)

(4 roky stará, nevím, proč jsem ji tu nechala hnít rozdělanou... a nestačím se divit, že nejen že jsem prvně od registrace vynechala rok, kdy jsem něco přidala, vynechala jsem rovnou 4! Jak?!)

Víte, kolik slov v té větě chybí?

Ten první, hned ráno.

Dodívali jsme se na Vlasy

A ty

Se svým novým krátkým sestřihem

Jsi přemýšlel

Volné verše. Nedávná mrazivá historie...

Některá rána jsou tichá. Ale já mám radši ta, kdy slyším tvůj smích.

A probouzíš ve mně melancholii...

Tiše si sedl

To nevadí že brečíš...

Někteří z nás už nemohou najít útěchu ani ve spánku...

Můžu tě držet za ruku?

Tvá

Volné i střídavé verše na téma odmítnutí. Text inspirován skladbou Vzkaz, kterou nazpívala Marta Kubišová a Milan Hein.

...je celý svět tmavěmodrý.

To ti slibuji. To je to jediné, co ti slíbit můžu.

Ne, vlastně ani ne...

Někdy... někdy stačí jen slaboulinký dotek, abyste něco rozbili.

A pokud zapomeneš, nebo si jen nebudeš chtít vzpomenout...

V podzimním chladu trochu toho tepla.

Prosím, nechej mě plakat za ty,
pro které nikdo neplakal.
Prosím.

Protože je podzim. A protože prostě proto.

Bedrunka nemá depku, jen si po dlouhé době pustila jednu písničku...

Kdo zná... Třeba bude mile překvapen, že jsem ji použila k tomuhle malému počinu... poněkud volnému verši... Kdo ji nezná... Jsem ráda, že jsem vám rozšířila obzory o jednu hodně povedenou věcičku... A kdo ji miluje... Laru Fabian, samozřejmě... Francouzky umím jen pár slůvek a vůbec nevím, o čem že v tom zpívá. To mi ovšem nezabránilo pošťourat se ve svém střevě... básnickém... a zplodit toto...

Užijte si to a děkuji za kouknutí na video i přečtení:)

Bedrunka<3

Melancholické miluji tě.

Protože milovat dívku... to je jako stát uprostřed bouře a křičet.

V očích máš možná slzy, ve tváři masku máš. Nikdo nemusí vědět, že tíhu bytí znáš...

...

Mně to bez těch rýmů prostě nejde.

Amen

V životě někdy se může stát,

že nejtěžší je znovu vstát...

(ba ne, ještě mi jedna zbývá)

Proud vědomí

Pro naději...

Je mi smutno...

...

Odkud a kam kráčíme? A kam vlastně směřujeme?

...

...

...