5)  Alenka (12.10.2016 13:20)

Janiczo, jsem ráda, že ses dočetla až sem a věřím, že se ti poslední kapitola a epilog budou líbit. Díky.

Svou sklárnu? Asi jsem doufala, že tady tahle otázka nezazní... Ony tam ty sklárny takhle stojí, asi 250 metrů od baráku, kde jsem skoro 20 let bydlela. Jsou skutečné jako nádraží z 2. kapitoly, cihlový komín i ten nerovný chodník do poslední dlaždičky z tohoto dílu. Proč si vymýšlet svět, když ten můj okolní na mě působí nejvíce? Pořád sním o tom, že se do nich jednou podívám a uvidím vnitřek na vlastní oči. Jsem ráda, Phobos, že tě to baví!

Jajo.M, díky moc. Další už je na cestě.

Seb, není vůbec zač!

Je až trapné se pořád takhle opakovat, ale moc vám děkuju za komentáře. Dělají mi obrovskou radost!

4)  Seb (12.10.2016 06:40)

Alenko, líbí se mi, děkuju, žes sem dala svoje písmenka a těším se na pokračování

3)  Jaja.M (11.10.2016 22:51)

Zvláštní příběh. Líbí se mi čím dál víc a vždy netrpělivě čekám na další kapitolu . Tahle byla opravdu úžasná. Těším se na další.

2)  Phobos (11.10.2016 22:26)

Není tu žádný pokus o vážný, dramatický příběh, nebo ždímání nedůvěryhodných emocí z prdu a až na kost. Ve svém žánru je to naprosto adekvátní. Má to melancholickou náladu, dobře podchycenou atmosféru. Stále si vychutnávám autentické prostředí, které je mi zvláštně povědomé, a proto dobře představitelné. Tak mě napadá, odkud si vlastně vzala svou sklárnu?
Líbí se mi to a těším se na další díl.
Baví mě to.

1)  Janicza (11.10.2016 21:21)

Fíha. Tak jsem četla, až jsem se dočetla jsem a musím říct, že teda tahle kapitola se mi líbí úplně nejvíc.
Neobvyklý příběh. Líbí se mi to. Takže s radostí budu číst dál. Děkuji