...„Pevně věřím, že mě dopravíš tam, kam máš,“ řekla roztřeseným hlasem Lukisovi. Potom těžce polkla. Vůbec to nevyznělo jak v její hlavě.

Lukis se opět zasmál, ale v jeho hlase už nebyla pichlavost. Na vtipy nebyl čas. „Spolehni se,“ zvedl svou ruku dlaní vzhůru, jako by ji žádal o tanec. Nithya vložila svou dlaň do jeho a nechala se vést ulicemi Linxi...