14)  Cathlin (05.04.2013 14:05)

Bosi,
koukám, že tě to pěkně zasáhlo. Ono taky s Demons není divu.
*a komu te´d mám jako držet palce?*
Jo, přesně. To je přesně to, co jsem chtěla.
Ten tvůj super smajlík pro Nicka… Děkuju ti za něj (tj. jako za Nicka). Jo myslím, že si to zaslouží.
*a zvládl bys to už necítit? → A je jasné, že k zemědýmu se jen tak nevrátíš!*
Tyhle tvé dvě věty… Takhle to tedy cítíš? Myslíš, že Nicka svoboda bez zemědýmu natolik pohltí, že už se nebude umět vrátit?

A jj – vím, jak se blbě kopíruje se slzama v očích… Bosi, jsi úžasná.

13)  Cathlin (05.04.2013 10:17)

Téééda, Marti! Jsem nadšená, takový super komentář! Vypadá to, že se ti to opravdu líbilo!
"Vážně jsem „jen“ četla? "
Juchůůů! To nemůže nepotěšit!
No, ano, trochu se nám sblížili, i když to na začátku vůbec nevypadalo…
A co bude dál? No, bez dobrého konceptu to určitě nepůjde a jen doufám, že to nedoroste do rozměrů Jizev. Udělám, co budu moct. DD
Díky!

12)  Bosorka (04.04.2013 21:49)

Možná jsi měla pravdu,“ řekl jsem naprosto bez úvodu. „Možná je to přesně tak, jak říkáš.“ zatraceně! číst tohle s Demons je zabijácké! Hned ten úvod – čekání, tužba, obavy…uáááá
nemám dvakrát chuť ještě někam chodit. S tebou. …a komu te´d mám jako držet palce? Když vím, že pro ni by bylo bezpečnější držet se od něj dál? Ale Nick… „smajlíkconeš­tastněkroutínad­jehoutrpenímhla­vou“
„Nic bych si ale nepřál méně než ublížit právě tobě.“ – trháš mě na kusy, Cath!
„Co chceš, abych ti nabídla, když mi sám nechceš nic dát?“…to je oč tu běží, co ji můžeš dát Nicku? Ale je to silnější než ty, že ano.

Cítil jsem nadšení, nervozitu, napětí i jistou dávku okouzlení, které jsem v téhle podobě necítil už roky. a zvládl bys to už necítit?
Ach ten polibek…Všechny vzpomínky se mi vrátily. Na všechno, co jsem si odepřel. Vrátil se mi život, vnímání, mé ruce jako by najednou byly plné něčeho, co v nich až do této chvíle nebylo. Až do téhle chvíle jsem si naplno neuvědomoval, jak moc mi to chybělo. A je jasné, že k zemědýmu se jen tak nevrátíš!
Proklínal jsem se. Mohl jsem si jedině přát, aby to šlo i bez toho. Abych jí nemusel lhát, abych s ní nemusel manipulovat. Dělal jsem to vědomě. Ale neměl jsem na výběr. Buď to – anebo nic.
A byl jsem připravený ukrást si, co nejvíc jsem mohl. Za tu chvíli, kterou jsem na to měl. Všechny prostředky musely být dovoleny.…tak a tady už břečím…víš, jak blbě se přitom kopíruje?!

11)  Cathlin (04.04.2013 21:03)

Teeedy, Fanny, tak to vypadá, že tě Nickovo jednání docela rozladilo. Vybírá si, co Susanně poví a co ne, nemyslí to s ní vážně – a ve své situaci ani nemůže.
Otázka za všechny prachy tedy zní: měl Nick Susanně o zemědýmu říct pravdu, nebo ne? Osobně jsem přesvědčená, že kdyby jí to řekl, zazdil by si všechny další možnosti. Jak by to asi znělo? tahle pravda by asi Susannu zrovna nepostrčila do jeho náruče. A i kdyby se třeba rozhodla, že se mu tedy těch pár dní věnovat bude, těžko by k němu mohla opravdu začít něco cítít. Tedy, něco víc než případný soucit. To by opravdu smysl nemělo. Takže si Nick vybírá, co říct a co ne. A co si upravit.
"Napadlo mě to samé. Souvisí to s dýmem… Takže ta síla, kterou dobře zná, která má společné s dýmem, se objevila? S tím mužem? Ale nebyl to ten samý, jako tamten, ne?" - Ne, nebyl to ten samý. Tohle byl úplně jiný muž. Další neznámý.
Tak, Fanny, doufám, že tě Nickovo jednání neodradí a že se sem budeš ráda vracet znovu se zdravě rozčílit.

10)  Cathlin (04.04.2013 15:19)

Hani, to je opravdu zajímavý námět k zamyšlení... kolik z nás někdy udělalo něco podobného jako Nick. I když třeba ne s tak velkým nebezpečím, jaké tím probouzí on. Kolikrát nám už došla síla hrát podle bezpečtnostních a jiných pravidel? Kolikrát jsme se na to prostě vykašlali a chtěli si aspoň chvíli žít po svém a dopřát si, co si z dobrých důvodů odpíráme? Na to se nedá říct než, že to je prostě součást života. A Nick je přece jenom románová postava, nemůžeme se tedy divit, že v jeho případě jsou důsledky poněkud závažnější.
A pak se mi moc líbilo to tvoje vyjádření: "cítí tu naději, pro oba". Neuměla bych to tak pojmenovat, ale jo, to by mohl být další z jejích motivů, kvůli kterým překračuje hranice.
Díky, Hani.

9)  Cathlin (04.04.2013 14:11)

Julinko, v to ze se dokaze ovladnout a neublizi ji (potazmo nikomu dalšímu) asi doufaji vsichni. I kdyz kdo vi, ze ano. Clovek si v podstate zase tolik nepreje, aby vsechno v romanech bylo az tak jednoduche...
A ze bys na miste Susanny zdrhala? No... To Susi by nejradsi taky. Ale proste ji to nejde. Nickovo charisma pro ni asi musi byt obrovske, nedokaze jednat jen rozumem. A jo, da se rict, ze jedna tak trochu bezhlave, kdyz se s nim styka.

Kati, diky, ze si vzdycky najdes tu trochu casu sem zavitat. A diky za shrnuti podstatnych otazek. A kde Susanna sebrala odvahu neutect? Ve svem presvedceni. Ne, nema se o co oprit, ale se ho zaroven boji a zaroven mu veri... A jak je videt, vira v to, ze by ji prece jenom nic neudelal a schopnost to risknout je asi silnejsi.

8)  Cathlin (04.04.2013 12:38)

Christine, k tvemu prekvapeni reagovala Susanna na Nickovo oznameni klidne. Osobne bych vysvelteni videla v tom, ze po tech predchozich setkanich s Nickem si musela tyhle veci probrat uz aspon stokrat v hlave a byla pripravena na vsechny mozne varianty. Myslim, ze ona spis resi predevsim to, v cem mu ma verit a v cem ne. A dost ji mate jeji intuice. Myslim, ze ji zjisteni, ze Nick opravdu nekoho zabil tak moc neprekvapilo...
Kdo byl ten nestastnik... to se jednou dozvime, prozatim je Nick ale ze vseho jenom vic a vic zmateny a ja se mu vubec nedivim.
A ano, maler jako hrom ve vzduchu rozhodne visi.
Diky za koment!

Diky i vsem ostatnim za komentare, budu odpovidat postupne, jak se k tomu dostanu...

7)  DarkMoon (04.04.2013 08:30)

Jůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůů
Cath, tak teď jsem se v podstatě celou dobu cítila, jako bych seděla v kině a dívala se na plátno Hm, popcorn mi tu chyběl… No i když, já vlastně při sledování filmu, který mě zajímá, popcorn nejím kvůli zážitku. Takže vlastně nechybělo vůbec nic Vážně jsem „jen“ četla? Tolik detailů a úplně hmatatelných… No i když, co se divím, když je to Tvoje práce
Ten začátek.. To bylo tak… Jůůůů
„Jenom ty dokážeš spojit hrozbu a vyznání do jedné věty,“
Hm, asi tak
A co ten muž, co ho tam srazilo auto? :O Co to má znamenat?
„Už to děláš zase…“ řekla s bolestí v hlase. „Co chceš, abych ti nabídla, když mi sám nechceš nic dát?“ Ach jaj…
A jak to, že nikdo jiný neviděl, co on?
„Proč to děláš? Proč zabíjíš, co z toho máš?“
Tak klidně se ptá na něco takovýho
„Všechny vzpomínky se mi vrátily. Na všechno, co jsem si odepřel. Vrátil se mi život, vnímání, mé ruce jako by najednou byly plné něčeho, co v nich až do této chvíle nebylo. Až do téhle chvíle jsem si naplno neuvědomoval, jak moc mi to chybělo. Líbal jsem ji jako zmámený, tiskl se k ní a vychutnával si každý její pohyb.
Představa, že kdyby se rozhodla odmítnout mě úplně, mohl bych se s klidem vrátit k plným dávkám zemědýmu, mě vůbec neuklidnila. A dokonce ani vědomí, že kdyby to udělala, zasloužil bych si to.“
Prostě

6)  Fanny (03.04.2013 22:42)

Především jsem se nemohl soustředit na nic než… na příležitost.
Připomnělo mi to chvíle, kdy se nad něčím rozhoduju a zoufale se nemůžu rozhoupat k tomu, abych to buď vzdala, nebo se k tomu odhodlala. A když se definitivně rozhodnu, najednou chybí příležitosti. Známe to všichni, že? Ať už v banálních situacích, nebo životních rozhodnutí… Tyhle vtípky osudu člověka dokážou dohnat k pláči, vzteku, hysterii i smíchu.
A už to prosím nezkoušej. Myslím, že dvakrát mi to stačilo.
Nevím, proč mě to překvapilo a potěšilo. Jsem ráda, že mu na to Susanna nekývla. Asi proto, že jsem ho chápala, ale úplně s tím nesouhlasila… Bylo na můj vkus trochu nerozvážné.
„Nic bych si ale nepřál méně než ublížit právě tobě.“
Silné věty… A… Tohle by přeci přes zemědým neřekl, ne? Tohle je jako by něco cítil. A myslí to vážně.
„To právě nevím. Nevím. Ale zdá se, že nikdo jiný to neviděl,“
Napadlo mě to samé. Souvisí to s dýmem… Takže ta síla, kterou dobře zná, která má společné s dýmem, se objevila? S tím mužem? Ale nebyl to ten samý, jako tamten, ne? A cítil tu sílu už někdy jinak než jen ve spojitosti s dýmem?
Zároveň je ty okolnosti svedly k sobě. Susanna vidí kousek z jeho zvláštnosti… A Nick na to jednou není tak úplně sám. Maličké procento sdílnosti a vzájemné… pomoci? Tahle chvíle, kdy mezi nimi zrovna nestojí rozpaky a odmítavost se mi moc líbí.
Zasmála se. „Že jsi blázen, vím už nějakou dobu. Horší to snad být nemůže.“
Ne, že by mě to zaráželo tady, ale v běžném životě dost často. Jsou lidi, kterým zkrátka nevěříme po roky spolupráce i přes letmé přátelství. Ale jak se říká „v nouzi poznáš přítele“ a občas v některých situacích, některým lidem začneme důvěřovat téměř z minuty na minutu a bez nejmenší pochyby. I Nick se Susanne jsou podobným příkladem. Jak moc se znají? Téměř vůbec a přesto Nick nemá problém s tím jí říct své tajemství. Předtím ho měl, možná teď, ale určitě ne proto, že by ji nevěřil. Spíš se bál…
Zvědavě se na mě podívala, ale já se zarazil dříve, než jsem řekl, co jsem říct neměl.
Teď s ním ale opravdu nesouhlasím. Když už se od někoho dozvíte, že zabil pouhým dotykem spoustu lidí, měli byste vědět všechno. Nebo aspoň skoro všechno a zrovna o zemědýmu ji říct měl. Zkrátka měl. Nemůžu si pomoct, přijde mi to křivé. Ale Susanna už několikrát odhalila jeho tajnosti, ne? Tak jen doufám, že třeba touhle malou lží jí v budoucnu neublíží. Ale, sakra, kolik toho víme?
Abych si neuvědomoval, kolik z nich jsem na ni právě dnes použil. Bylo mi příliš jasné, že pravda se i dnešní večer míchala se lží.
Upřímnost ve víru se lží. Lovím zbytky pochopení pro poslední řádky. Pro něj. A nedaří se mi to. A jestli si v něco troufám doufat, něco odhadovat, tak to, že tady bez upřímnosti daleko nedojde.
Nesměla se nic dozvědět – a nic nebylo jistější než to, že teď se jí budu muset pár dní šikovně vyhýbat.
Ano, Nicku, jednej zbrkle, ukvapeně a zabarikáduj se sám se sebou, to bude pro všechny, i pro tebe, nejlepší. Ovšem. Doufám, že to máš aspoň trochu pod kontrolou. –prey-
Cath, dnes to bylo svižné, akční i záhadné. Pokaždé je to jiné a stále obalené šerem nevědomosti. Naší i jejich. Množství záhadných náznaků a já jsem zvědavá na ten okamžik, kdy se podívám zpátky a řeknu si „vždyť to bylo tak jasné!“


P.S. (Edit 3.4.) Zase změna?

5)  KatkaB (03.04.2013 20:46)

Četla jsem a četla jsem, napjatá, co bude dál... co se to stalo za autonehodu, kdo je ten záhadný zraněný s černými fleky na hrudi, kde v sobě Susanna vzala všechnu odvahu neutéct od Nicka, když se k ní přiblížil, když se jí dotknul, nebo dokonce políbil... Jak se v něm probouzí léty tolik utlumovaná touha... moc krásně jsi to vystihla Cathlin

4)  julie (03.04.2013 20:41)

*„Za určitých okolností, ano, rozhodně bych mohl,“ potvrdil jsem jí. „Nic bych si ale nepřál méně než ublížit právě tobě.“*
Nevím,na jednu stranu obdivuju jeho upřímnost, na druhou … já bych zdrhala! Naplno přiznává svou bezmoc,přitom kolik odhlodlání ho to muselo stát! Sázka do loterie, jak zareaguje Susanna. zvlášť po té katastrofální poslední schůzce.
*„Jenom ty dokážeš spojit hrozbu a vyznání do jedné věty,“ potvrdila mi vzápětí.*
*Byl jsem připravený ukrást si, co nejvíc jsem mohl. Za tu chvíli, kterou jsem na to měl. Všechny prostředky musely být dovoleny.*
Tak jenom doufám, že se opravdu dokáže ovládnout a neublíží jí víc, než zlomeným srdcem.
Cathlin,je to síla!

3)  Christine (03.04.2013 19:28)

To bolo wuááá . Spoznali sme Nicka aj z iného súdka. Páčila sa mi jeho nervozita, bolo to také zlaté. A on ju pobozkal prvýkrát a druhýkrát . Susanna reagovala na moje prekvapenie dosť pokojne, akoby sa nechumelilo. Myslím, že ju skôr prekvapil Nick a jeho správanie ako priznanie "zabíjam ľudí". Nečakala som, že jej povie pravdu, aspoň časť. Čierne čiary a škvrny, čo to znamená? Kto bol ten nešťastník? Prečo to videl len Nick, má to niečo spoločné s ním? Čiernym dymom? Chcem odpoveď . Tiež vo vzduchu cítim nejaký malér a veľký. Znížená dávka zemědýmu určite nebude bez následkov. úprimne sa toho bojím. A samozrejme chválim kapitolu, úžasná .

2)  Cathlin (03.04.2013 18:06)

Mato, rozporuplné pocity jsou zcela na místě, takže pokud je máš, je všechno v pořádku. Tahle situace rozhodně není uhlazená a vyrovnaná. Na druhou stranu chápu, že mu to i přeješ. Je obtížné se tu přiklonit jen na jednu stranu, i když vzhledem k tomu, co se může stát, by to asi lehké být mělo. Náhodní lidé, se kterými se v tomhle stavu Nick potká, budou v ohrožení... Přesto i Nick má své nároky, on si to nevymyslet, nechtěl to... Je těžké soudit situaci, kde není možné ukázat prstem na pravého viníka.
DÍky, Mato!

1)  Mata (03.04.2013 16:26)

Mám naprosto rozporuplné pocity, jo, Nickovi to svým způsobem přeju, jenže... proč mám pocit, že to smrdí průšvihem mnohem větším, než tím, že Susanu za dva dny opustí? Sakra... A tím nemyslím Sheylin vylágoš...
Jinak už se opět opakuju, ale skvěle napsané, jen jsem měla celou dobu onen nepříjemnej pocit.