11)  Cathlin (27.03.2014 10:05)

Kati, ahoooooooooj! Po dlouhé době tě vítám zpět!!! Tomu se říká věrnost! Děkuji!
Jestli jsem s Nickem natolik spřízněná? No, Kati, musím říct, že po té dlouhé době, co už to píšu, tak si tak dost připadám. Jsme už docela prorostlí - říkej mi Nick. Ale ne, vážně... znám ho velmi dobře - a ten zbytek, to už je prostě fantasie. Jestli se ti líbila věta o amputaci končetin, tak nevím, co za reakce budeš mít dál...
Ale ne, tak daleko, že bych ochutnávala odvar ze zemědýmu, jsem opravdu nešla. Možná vůbec hořký není......

10)  KatkaB (27.03.2014 07:54)

Jsem ve skluzu deset kapitol, ale já to doženu, Cathlin
Posunuli jsme se kousek vpřed, tahle kapitolka přinesla nová zjištění, nebo aspoň stopy a střípky vedoucí k jejich zjištění.
Tahle věta mě zastavila: „ Amputace končetin vás zbaví touhy se rozběhnout.“ Kde se to v Tobě našlo? Jsi s Nickem natolik spřízněná, že myslíš jako on, cítíš se stejně bídně, abys mohla takhle věrohodně popsat, jak se cítí náš hlavní hrdina...
Hořký sajrajt. Neochutnávala jsi ho v rámci své spisovatelské činnosti, abys o to věrohodněji dokázala vystihnout, co za jed do sebe Nick lije?
Nemusela jsem číst všechny předešlé kapitoly, stačilo mi připomenout si vlastní komentáře. A jsem, zase v tom. Napjatá a očekávající, co přinese další kapitola za posun v ději příběhu, který máš v hlavě.

9)  Cathlin (03.10.2013 12:40)

Tedy Marti, to je komentář přes půl strany…
Tu tvou otázku chápu. Pro Nicka už je ale pozdě. Nemá šanci nepoznat. Už poznal. Takže se uvidí, jak se s tím vypořádá. A co je lepší? To je pravděpodoně otázka, na kterou není možné odpovědět. Zvlášt s přihlédnutím k tomu, že když nepoznáš, nevíš, že jsi nepoznal…
Ale vlastně si tak trochu odpovídáš sama: „nevnímat nic kolem sebe a necítit je sice bezpečnější a bezbolestné, jenže v tom případě se vlastně doopravdy nežije…“
Představ si, že bychom nikdy nic nepoznali. Bez toho to prostě nejde. To je život. To je vývoj, to je to, o čem svět je.
Ano, Sheyla Nickovi opravdu na spoustu otázek neodpoví. Vůbec se mu nedivím, že toho muže chce poznat.

„Jak dlouho ještě zvládne potácet se z nicoty do záchvěvu potlačovaných citů, které protkávají vzpomínky a zase zpátky??“....... Není to dlouho udržitelný stav. To víme všechny. .....

8)  Cathlin (03.10.2013 09:29)

Ivu.... Návrat ke ztracené knížce? Nádhera...
Nepozitivní situace a hledání chlápka z obchodu... Kruci, no. Kdyby to bylo tak jednoduché, že. Ale je rozhodně pravda, že nechce být sám. Už ne. Otázka je, nakolik na tom záleží v porovnání s tím, co by znamenalo nebýt sám.

7)  julie (02.10.2013 22:42)

Dým!!!!
Cathlin, to je jako vrátit se ke ztracené knížceMusela jsem znovu přečíst poslední dvě kapitolky

Ale teda, moc pozitivní Nickova situace není. Chudák, tak strašně by chtěl znovu cítit, ale jak??? Doufám, že mu pomůže hledání toho chlápka z obchodu, snad tak najde další střípek skládačky, snad mu to hledání dá důvod, proč dál žít, i v té jeho parodii na život. To jeho otupování ... chudák tak hrozně už nechce být sám

6)  DarkMoon (02.10.2013 20:41)

"Jednou jsem poznal, jak chutná nektar, bylo příliš těžké vracet se k jedu…" Chudák, ty mu tedy zase dáváš. Stále se mi v hlavě opakuje otázka, jestli je lepší poznat a ztratit a nebo nepoznat vůbec. Nějak ti nevím. On si vybral možnost alespoň krátce se dotknout odlesku štěstí, které je pro jiné tak snadno dosažitelné a já se mu nedivím. Nejspíš by to udělal znovu, nakonec už tenkrát věděl, do čeho jde a co ho to bude stát. Nebo alespoň tušil, protože ho to možná nakonec zasáhlo o dost větší silou. Jenže teď mu každopádně zůstávají jen hořkosladké vzpomínky, ke kterým se zoufale v ukradených chvílích vrací pro ten pocit, aby vůbec něco cítil. Tady mě opět napadá to moje stanovisko, že nevnímat nic kolem sebe a necítit je sice bezpečnější a bezbolestné, jenže v tom případě se vlastně doopravdy nežije…
A co znamenají ty znaky?!
"Mohl bych tu zůstat ještě mnohem déle, uvažoval jsem. Třeba by pochopili mou neschopnost a příště by si to rozmysleli." Nick na nákupech byla krásně odlehčující část
Touha nebýt sám. Absolutně pochopitelná. Sice má Sheylu, jenže i když ho drží nad vodou, není to to samé, jako sdílet s někým stejný osud. A na některé otázky mu taky nedokáže odpovědět…
Přijde mi, že Nick se v jistém ohledu chová vlastně ohleduplně. Milovat Susannu, schopnost milovat jako taková s sebou nese i nutnost zabíjení a tím, že se toho vzdává, vlastně chrání své okolí…
"Susanna pro mě nebyla. Mohl si ji nechat. Carson. Musel si ji nechat. A já mu musel dovolit mi ji vzít."
Vím, že dát to s ní znovu do pořádku by nebylo ani trochu jednoduché, ale stejně je tohle odevzdání „musí to tak být pro dobro všech“ bolestné.
A tvůj dodatečný popis měsíce v komentáři… Uff
Jak dlouho ještě zvládne potácet se z nicoty do záchvěvu potlačovaných citů, které protkávají vzpomínky a zase zpátky??

5)  Cathlin (02.10.2013 19:17)

„Král všech zoufalců“… Máto, něco na tom je. Asi. Mně je ho ustavičně tak líto, když to píšu. Zvláště když proti tomu nemá dostatek vůle. Je to složité, ale situaci si sám neulehčuje. Ovšem to by musel mít vůli jako hrom, aby se z toho všeho dokázal vytrhnout a vzdát se i poslední zoufalé kapky, co ho drží nad vodou.
Nákupy? Mám dojem, že Nick je ještě neschopnější, než je obvyklé....... Raději si nepředstavuji, jak se stravoval, dokud neměl Sheylu.

4)  Cathlin (02.10.2013 19:15)

Hani, během čtení tvého komentu jsem si asi šedesátkrát sedla na prsty, abych to všechno neuváděla na pravou míru. Ale myslím, že už v příští kapitole budou některé věci jasnější. Uf. A za dalších asi tak dvacet kapitol pochopíš, jak moc jsi mě ted musela rozhodit. Pokud si na tenhle komentář ještě potom vzpomeneme.
Každopádně se tě musím zeptat, zda si opravdu myslíš, že by Susanna ke Carsonovi nic necítila. Nic kromě přátelství… Dovedla bych si něco takového, silné souznění a náklonnost bez erotické složky, představit mezi ženou a ženou. Ale při pohledu na Susannu a Carsona??? …
A ANO. Potýkat se s tím sám… Nevím, co přesně Nick očekává od toho muže. Každopádně by věděl, že v tom není sám. I kdyby se k tomu ten muž postavil jakkoli.
Znaky, ach ty znaky, že? Záhady…, které zatím nemají vysvětlení. K tomu máme příliš málo informací. Nick tomu nemůže rozumět. I kdyby s tím měl co do činění…
A ano, touha milovat a být milován stojí nade vším. Dokonalá červená knihovna, ne?

3)  Mata (02.10.2013 18:24)

Nick není zoufalec, Nick je král všech zoufalců. Věčné potácení se mezi hořkostí jedu bez citu a údělem cítícího zabijáka… Je to k zešílení, nedivím se že, to chce utopit. Nechce cítit a chce, nechce vidět a vidí, to věčné potácení se na ostří nože, kde obě strany jsou různé, ale obě temné k zešílení (jop, to s tím nožem už jsem někde psala, že?) tak mi to totiž celé připadá. Nikdy neví, který krok skončí v prázdnotě a jaká prázdnota to bude.
A do toho symboly smrti, bolesti, něco se děje a nikdo neví co, někdo za tím stojí a níkdo neví kdo. Někdo je stejný a najít ho je jako hledat jehlu v kupce sena. Poznáš ji až když se o ní pořádně píchneš. Jop zavání to pěkným průšvihem, který má mnohem větší rozměry, než možná tušíme. Nebo než chceme tušit.
Skvělá kapitola, víc otázek než odpovědí. Těším se, co bude dál.
Mimochodem u nákupů jsem se smála, chlap v obchodě, klasika.

2)  Cathlin (02.10.2013 16:35)

Bosi, já jsem se rozjela? Spíš ty! Tak dlouhý komentář?
Ale trefila jsi to. Jasně, rozladění loutny ze zjištění, že se to týká i dětí. Že se to týká všech bez rozdílu. Zase jsem zapomněla na tenhle tvůj druh citlivosti.
„Mojito a lá zemědým“......
Jo, ehe, u přípravků s bazénovou chemií? Tak to chápu! Pro Nicka holt bude jídlo asi něco jako bazénová chemie.
A ne že bych ho jak s tím jídlem, tak s tím spešl mojitem nechápala. Na jeho místě bych si to taky lila do alkoholu.
Jak by popsal měsíc? „O něco světlejší kruh na jinak nudné tmavé obloze. Nemusel jsem se na ni dívat. Tmy bylo i tak kolem víc než dost.“ ..........
Amputace končetin… touhu znásobí. TREFA, Bosi. Jo. Druhá strana téže mince. Jsou v tom obě. Díkybohu za to, že Nick alespoň chvíli vidí jen tuhle.
Přečetla jsem si znova ten poslední odstavec… a… áááááááááááá! Opilec, který mele z posledního. Dohaduji se, co se ti na tom líbilo.

Díky!

1)  Bosorka (02.10.2013 16:22)

Ty se Cath nějak rozjela! A to myslím v tom dobrém slova smyslu.
Nejdřív předhodíš Nickovi divadlo v podobně souznění těch dvou hrdliček: au, au, au Nesnesl jsem se na to dívat. Na to, jak on dostává to, co já si vzít nemohl.
Pak se ti povedlo totálně mi rozladit loutnu tou scénou v bazénu…ohledně toho dítěte (to víš, kluky jsem dneska předala a už začínám být lehce paranoická shy ). Tolik lidí se znaky… tolik smrti kolem. A Nick si začal dělat mojito alá zemědým.
Oheň v malých zážezích přeskakoval z jedné sirky na druhou, až ze symbolu, který měl přinést zkázu, zbyl jen prach. škoda, že tak jednoduché to nebude…že ne?
Náladu jsi mi zvedla scénou nakupujícího Nicka, opravdu jsem se tím bavila…přímo jsem ho viděla Přesně tak jsem si připadala včera já u přípravků s bazenovou chemií.
Jediné, co jsem ale viděl já, byla modrá barva. Prostě modrá barva nahoře nad domy. Jak by asi popsal měsíc? Zemědým působí, ale tak moc mě to bolí za něj…
Amputace končetin vás zbaví touhy se rozběhnout. dovolím si nesouhlasit…tu touhu to ještě stokrát znásobí
Jdu si nalít! A ten poslední odstavec byl jen opravdu tou poslední kapkou…
Klaním se paní!